Jak jsem uvěřila

Vyrůstala jsem ve smíšeném romsko-českém manželství. Když se tatínek vracíval z hospody v rozjařené náladě, kladl mi na srdce, že se musím dobře učit, abych si jednou mohla vybrat, co budu dělat, a nemusela dřít tak jako on s maminkou za málo peněz. Byl ateista. Vzbudil ve mně přesvědčení, že člověk si svůj život řídí sám. Maminčinu víru v Boha snižoval. Když umřel (bylo mi 14 let), přestala jsem maminku respektovat a vrhla jsem se do života podle svých představ. Věděla jsem, že nějaký Bůh existuje, ale nezajímala jsem se o Něj. Slýchala jsem od Romů o kontaktech s nadpřirozeným světem a když jsem se později dostala do komplikované životní situace, obrátila jsem se na temnou sílu, které jsem dala slib. Brzy jsem na to zapomněla, ale tato síla v mém životě působila ještě mnoho dalších let. Mým krédem bylo: "Urvi vše, co ti nabízí dnešní den!" A tak jsem žila rychle a zběsile.

Vystudovala jsem činoherní herectví, kritiky se o mně zmiňovaly pochvalně, bylo mi nabídnuto atraktivní angažmá – zdánlivý úspěch. Ve skutečnosti jsem byla vnitřně vyhaslá, rozbitá na tisíc kousků. Rozvedená, dceru vychovávala babička, v noci se mi zjevovaly démonické bytosti, život se mi vymkl z rukou a ztrácel smysl. Sklízela jsem, co jsem zasela. Úzkost, beznaděj, samotu, strach ze smrti. Jako bych se topila v páchnoucí, bezedné stoce plné mrtvých krys.

Jednou se mi dostala do rukou zvláštní miniaturní knížečka, rozměr jako vizitka, měla snad sedm stran. Psalo se v ní o zákonech, které platí v duchovním světě a o tom, jak vyměnit neuspořádaný, chaotický život za uspořádaný, radostný. Bylo to přesně to, po čem jsem toužila. Modlila jsem se předepsanou modlitbu k Ježíši a přála si, aby On, ten Pán Ježíš přece jenom existoval, a změnil můj život, který za nic nestál. Ale opět jsem na tuto ojedinělou událost zapomněla.

Přes různé životní peripetie jsem se posunula jenom k tomu, že jsem stále víc vnímala hrozbu smrti. Strach mne přiměl k rozhodnutí smířit se s Bohem. A tak jsem překonala těžko definovatelnou směsici zvláštních pocitů a hanby a šla jsem prosit Boha o odpuštění. A tehdy jsem poprvé prožila Boží dotek a pokoj, který přináší Jeho přítomnost. Bylo to nádherné. Těžko to vyjádřit slovy, jako bych najednou zavnímala pevnou půdu pod nohama. Můj život začal nabírat opačný směr.

To se stalo před více než čtyřiceti lety.
Tehdy, díky Pánu Ježíši Kristu, Jeho oběti na golgotském kříži, jsem přešla ze života smrti do života lásky, pokoje a nadpřirozených skutečností. Proto o tom vydávám svědectví. Protože vám přeji, abyste Ho poznali taky a měli odvahu Mu důvěřovat ještě před tím, než uvidíte znamení a zázraky. Stojí to za to. Pán Ježíš žije. Vím to, protože proměnil a stále proměňuje můj život a moje myšlení. Jsem Mu za to vděčná. Promění i ten váš, pokud Ho o to požádáte.